SANATORIUM

 absurdní horor

na motivy povídek

Edgara Allana Poea

„...udělali jsme vše, co bylo v rámci rozumné lidskosti možné…“

Vítejte v Sanatoriu, ve světe, kde nic není jisté!

Edgar Allan Poe  krev, krev a zase jen krev

Známý americký básník, povídkář a kritik se narodil roku 1809 v Bostonu. V ranném dětství osiřel a byl vychován v rodině obchodníka Johna Allana. Otčím ho přihlásil na vojenskou školu ve  West Pointu, odkud byl však záhy vyloučen pro zanedbávání studijních povinností. Poe po roztržce s otčímem zůstal prakticky bez prostředků, uchýlil se proto ke své tetě do Baltimore a pokoušel se živit psaním. V roce 1836 se oženil se svou třináctiletou sestřenkou Virginií. Novomanželé se přestěhovali do New Yorku, kde Poe píše Příhody A.G.Pyma. Několik let poté působí také ve Philadelphii, kde mu vychází několik povídek a stává se redaktorem časopisu Graham’s Magazine. Roku 1844 se vrací do New Yorku, kde vyšla báseň Havran, jež mu přinesla světovou slávu. Ještě téhož roku vydal sbírku povídek Tales. V následujícím roce 1847 však jeho mladá manželka umírá na tuberkulózu a Poe se dostává do hluboké duševní krize. Několikrát se pokusil o sebevraždu a nakonec propadl alkoholu. V říjnu 1849 se zapletl do hospodské rvačky a za několik dní v nemocnici zemřel.

Poeův život byl krátký a nelehký. Záliba v tématech plných zloby, hrůzy a šílenství vypovídá o spisovatelově křehké duši těžce poznamenané ztrátou rodičů. Tento komplikovaný duševní stav se odráží v celé jeho tvorbě. Hrůza  z fyzické smrti, mučivá touha po uchování a prodloužení lidského vědomí je námětem jeho nejdrásavějších povídek. Abnormální citlivost a vznětlivost ho vzdalovala od běžných lidských styků a veřejných zájmů a soustřeďovala jeho pozornost k úzkostem i vytržením vlastního nitra. Potýkal se se sklony, jež nedovedl přemoci; pozoroval je tedy, analyzoval a uvěznil je do mnohdy až bizardních  výjevů a příběhů.

Sanatorium  Kdo je ošetřovatel a kdo ošetřovaný?

Hra Sanatorium vznikla na motivy povídek Metoda doktora Téra a profesora Péra a Berenice. První z nich se čtenáři může zprvu zdát jako pouhá bláznivá komedie. Při hlubším zamyšlení, s ohledem na autorovu další tvorbu a  životní peripetie, vychází na světlo i její druhá, skrytá, poloha. Le Fou , což není nikdo jiný než samotný E. A Poe,  jako zvídavý mladík přichází na praxi do sanatoria pro duševně choré. Jeho záměrem je objektivně zkoumat duševní úchylky pacientů. Tato postava se zde zprvu jeví jako nezúčastněný pozorovatel, který má diváka  pouze vtáhnout do děje. Nenecháváme však Le Foua nečině přihlížet, analyzovat přítomné objektivním okem znalce a bavit se tak na účet nás ostatních. V povídce Berenice se Poe přiznává ke svému chorobnému vztahu k sestřence, na tentýž naráží i při popisu Eugenie. Prolnutím těchto dvou postav dostává Sanatorium zcela nový smysl. Autor již nemůže odejít ze scény s pocitem vítěze. Jeho noční můry se zhmotňují v celé své obludné šílenosti a on se tak stává jedním z nás...

Vítejte v Sanatoriu, ve světe, kde nic není jisté!

 

O souborunejnebezpečnější scéna celé hry - Jirka Uher ve spárech strašlivé Valerie, Václav jen bezmocně přihlíží

Začátky činnosti souboru rozhodně nebyly lehké. O tom svědčí i to, že soubor se poprvé sešel již na jaře roku 2004, postupně se dělil, rozpadal a znovu vznikal. Režisér se dostavil pouze jednou, více už jsme o něm neslyšeli. Objevovali se noví členové, původní zakladatelé odcházeli, náhodní kolemjdoucí dostávaly hlavní role...

Dalším přetěžkým úkolem, bylo vybrat vhodnou hru. Nekonvenční  hororová komedie se ukázala jako jediná možná, protože poskytovala jednotlivým postavám dostatek volnosti a to i při zkoušení a neustále obměně souboru i scénáře.  Ve snaze po vytvoření alespoň zdánlivé stability celého  projektu se zrodil nápad zapojit moderní techniku do příběhu odehrávajícím se v polovině 19. století. Z nouze nakonec vyvřel záměr. Jedině tak bylo totiž možné postihnout Poeovu složitou osobnost a zároveň přestavět scénu, aniž by to diváky rušilo.

Soubor má do budoucna jen  samé smělé plány. Především nalézt vhodný název souboru a možná i nějakého režiséra. Pod jeho nekompromisním vedením si jistě troufneme i na Sarterovo S vyloučením veřejnosti, Steklačova Tajného agenta nebo Clarkovu Vesmírnou odyseu: 2001.

  

Režie: Jak Kdy a Jak Kdo

Kostýmy: Kdo Co Sehnal...má neteř Eugenie je naprosto neškodná (viz. výše)

Scéna a rekvizity: Co jsme tu našli

Výtvarník dekorací: Káťa Sechovcová

Osoby a obsazení:

Maillard – Vašek Šubrta

Le Fou – Jirka Uher

Eugenie (Berenice) – Valerka Doležalová

De Kock – Milan Kačer Michajlov

Laplaceová – Adriana Keleová

Joyeusová – Julka Doležalová

ředitel sanatoria – Jirka Zed Zedník

zřízenci – Pepa Nickel, Petr Keltner

Hlasitá nápověda, světla, zvučení, oponu stahuje a roztahuje: Pepa

 

Děkujeme sponzorům:

Maso – uzeniny – za dodání prvotřídní vepřové kosti

Petru Keltnerovi – za opravu jeviště

Jirkovi Zedníkovi – za zapůjčení projektoru

 

Zvláštní poděkování:

rodině Zlámaných

lékařům záchranné služby a chirurgického oddělení Nemocnice Nymburk

 

Text hry (původní povídky E.A. Poea po drobných úpravách V. Doležalové)

Připravujeme